Get Adobe Flash player

Další Ďáblova díra?

Představme si kruhovou šachtu, která vede kamsi do hlubin země. Její hloubku nelze změřit, občas z ní bliká zvláštní „černé záření“ a čas od času odtud vycházejí podivní nezranitelní tvorové. Ne, nejde o námět k fantastickému filmu. Přesně takovou díru nalezl farmář Mel Waters v pustině amerického státu Nevada.

V minulém čísle našeho Magazínu záhad jsme hovořili o podivném Ďáblově vchodu, který objevil americký farmář Mel Waters. Zmiňovali jsme se i o problémech, které v jeho životě nastaly poté, když nahlas o zvláštní jámě promluvil. Takových míst ale existuje více. Jedno z nich, které je v Nevadě, představuje místo určitě ještě tajemnější než to, o kterém jsme psali v minulém čísle časopisu.
Neuvěřitelné vlastnosti
Jak už jsme se zmiňovali, promluvil Mel Waters o první záhadné díře v pořadu známého amerického lovce záhad Arta Bella. Krátce po odvysílání této reportáže zavolal do Bellovy redakce jakýsi muž. Chtěl hovořit pouze s Watersem. Když se mu farmář ozval, sdělil mu neznámý fascinující věc. V pustině státu Nevada prý existuje ještě jiná díra, mající však velmi podobné vlastnosti jako jáma, kterou Waters nalezl na svém pozemku. Telefonující muž udal její polohu a požádal Mela, zdali by ji nemohl prozkoumat. Přestože se farmář obával léčky tajných služeb, zvědavost byla silnější a tak o několik dní později odletěl do Nevady.
Ke svému úžasu podivnou Čertovu díru na uvedené lokalitě skutečně nalezl. Stejně jako Ďáblova díra ve státě Washington měla průměr necelé tři metry. Na rozdíl od ní však horní okraj nevadské díry obepínal kovový prstenec, sahající jako obruč do výše přibližně šedesáti centimetrů. Je tedy zřejmé, že otvor do země nemůže být přírodního původu, nýbrž že zde muselo dojít k zásahu člověka, nebo alespoň jiných inteligentních bytostí.
Po změření rozměrů díry se Waters začal zajímat o její původ a vlastnosti. Navázal proto spojení s místní početnou komunitou Basků, kteří v této oblasti žijí a živí se tu pastevectvím. Místní obyvatelé se s Melem rychle spřátelili a sdělili mu řadu zajímavých informací. Díra tu prý byla už tehdy, kdy jejich předkové na tato místa dorazili z Evropy a usadili se zde. Vzhledem k tomu, že k příchodu baskické komunity do Nevady došlo roku 1800, musí být jáma velmi starého data.
Neméně zajímavé byly informace o vlastnostech díry. Stejně jako Ďáblova díra na Melově pozemku je údajně i nevadská díra bezedná. Místní obyvatelé ji proto využívají jako odpadní jámu, kam vhazují veškerý balast. I když do ní však házejí i staré pračky či chladničky, nikdy z jámy neslyšeli ani nejmenší zvuk, svědčící o dopadu na dno. To ale není všechno.
Jak uvedli Baskové, v bezprostředním okolí jámy je prý trvale zvýšená teplota. I za těch nejkrutějších mrazů v okruhu několika metrů kolem ní taje sníh. Naopak za letních dnů vychází občas z díry jakési „černé světlo“. Jde údajně o temný paprsek, který vyšlehne vzhůru a po chvíli beze stopy zmizí. O co jde, to nikdo z místních netuší.
Děsivé pokusy
Na základě těchto neuvěřitelných zpráv se Waters pokusil změřit hloubku díry. Protože byla právě zima, naplnil kbelík ledem a pomalu ho na laně spouštěl dolů. Ani po dosažení 1500 metrů však nenarazil na dno. Protože už neměl delší provaz, byl nucen zátěž znovu vytáhnout. Přitom však narazil na další anomálii.
Když vytáhl kbelík na povrch, zjistil, že led ani v takové hloubce neroztál. Mel ho chtěl proto vysypat. Jakmile však na něj sáhl, užasl. Hmota sice vypadala stále jako led, na omak ale vůbec nestudila a působila dojmem plastu. Ještě zajímavější bylo sdělení, které Watersovi poskytl jeden z Basků. Před časem prý podnikl s ledem stejný pokus. Po vytažení z díry ho napadlo zkusit ho zapálit. K jeho úžasu led hořel lépe než nejkvalitnější uhlí. Malá kamínka se prý rozpálila tak, že se vpálila do podlahy dřevěného srubu. Muž musel led zalít vodou, aby ho vůbec uhasil.
Po tomto sdělení se Waters odhodlal k dalšímu pokusu. Koupil od Basků jednu ovci, zavřel ji do dřevěné bedny a pak ji pomalu na laně spouštěl do díry. Zvíře bylo zpočátku klidné. Jak ale hloubky přibývalo, začalo se v bedně zmítat a křičet hrůzou. Po nějaké době však zoufalé bečení ustalo. Zároveň začal kovový okraj díry vibrovat, jakoby se kdesi v hlubinách spustilo nějaké neznámé zařízení.
Za těchto okolností se Mel rozhodl bednu s ovcí vytáhnout. Pak ji otevřel a chtěl zvíře vypustit ven. K jeho zděšení však byla ovce mrtvá. Navenek ovšem neměla žádné zranění. Waters proto požádal jednoho z pastevců, zda by mohl zvíře rozpitvat a zjistit, na co zemřelo. Výsledek pitvy vyrazil všem dech.
Vnitřnosti nebohé ovce vypadaly, jakoby byly vařené. Na místě jater pak muži spatřili něco velmi divného. Vypadalo to jako jakýsi nádor. Když však útvar vyřízli ven, začal se pomalu pohybovat. Jakoby v mrtvém zvířeti žilo něco, co rozhodně nepatří do našeho světa. Waters později v reportáži Arta Bella přiznal, že pocítil v té chvíli obrovský strach. Výraz děsu prý spatřil i v očích přihlížejících pastevců. V příštím okamžiku se jako vedeni jedinou myšlenkou chopili ostatků mrtvého zvířete a spolu s bednou, plachtou a pulsujícím „nádorem“ vše vhodili do Čertovy díry.
Tvorové z jiného světa
Krátce po tomto děsivém experimentu zaznamenal Waters, že se v okolí díry objevilo několik zvláštních ptáků. Byli výrazně červenomodře pruhovaní a poletovali stále kolem kovového lemu jámy. Mel přiznal, že takové opeřence ještě nikdy neviděl. Když se však otázal baskických pastevců, jejich odpověď mu vyrazila dech.
Podle Basků vyletěli ptáci přímo z díry. Šachta má údajně zvláštní schopnost vyrábět živé tvory, jací se normálně v přírodě nevyskytují. Pokud prý do jámy spadne nějaké zvíře, už se nikdy nedostane ven. Vzápětí se však v okolí objeví nějaký živočich jako z fantastického filmu. Červenomodří opeřenci jsou údajně reakcí díry na vhození ovce.
Z této informace Waters usoudil, že Čertova díry funguje vlastně jako jakýsi tunel do jiné dimenze. Pokud něco živého projde do jiného světa, vrátí se zase k nám živočich odtamtud. Jde prý pokaždé o zvíře buď podobné velikosti jako to spadlé dovnitř.
Baskové pak Watersovi vyprávěli historku o tom, jak se jednou jeden jejich kolega rozhodl skoncovat se životem a jako prostředek si vybral skok do Čertovy díry. Když se o jeho plánu dozvěděli ostatní muži, drželi prý po několik dní stráž u vstupu do ní. Kromě obav o život kamaráda je prý nejvíce děsila představa, že by z díry mohla vylézt nějaká masožravá bytost, srovnatelná velikostí s člověkem. Bylo prý veliké štěstí, že si sebevrah svůj úmysl zavčasu rozmyslel.
Waters se přiznal, že těmto povídačkám zpočátku vůbec nevěřil a považoval je za lidový folklór. Aby pastevce přesvědčil, že jde o tvory z masa a krve, rozhodl se jednoho z neobvykle zbarvených ptáků zastřelit a ukázat ho všem přítomným. Uchopil proto pušku a na jednoho opeřence vypálil. Pták prý po zásahu spadl na zem. Než k němu ale Mel stačil doběhnout, opět se zdvihl, zamával křídly a uletěl. Na místě, kam předtím dopadl, nalezl pak farmář zdeformovanou kulku ze své ručnice. Tento zážitek ho prý jednoznačně přesvědčil, že Baskové mluvili pravdu a že tito tvorové skutečně pocházejí z jiného světa, než je ten náš. Současně ho prý napadlo, zda podobné díry nejsou i na jiných kontinentech. Jako první ho údajně napadlo Portoriko, odkud přicházejí zprávy o děsivých kozích upírech, zvaných el chupacabra. I v tomto případě se totiž má jednat o tvory, jací se nikde běžně nevyskytují a kteří jsou navíc odolní i proti kulce.
Bylo by bezesporu velmi zajímavé dozvědět se o tajemné šachtě ještě více. Mel ale už dále nechtěl nic říkat. Stejně tak odmítl zveřejnit přesnou lokalitu, kde se Čertova díra nalézá. Jednak to prý slíbil Baskům, kteří by tak určitě přišli o své pastviny, a pak se také bojí reakce úřadů. Už jednou se stal terčem útoku tajných služeb a nehodlá jim sloužit jako terč znovu. Na přímý Bellův dotaz později připustil, že mu kdosi neznámý nabídl vysokou měsíční rentu za to, když o věci nadále pomlčí a opustí ihned území Spojených států. Po zkušenostech z minula se prý rozhodl raději uposlechnout. Bude prý ale usilovně hledat další čertovy díry v jiných částech světa. Kdo ví, možná nás za čas překvapí Mel Waters dalším fascinujícím objevem.
Ing. Vladimír Červinka

 
Jak jste se o nás dozvěděli?